Italský ohař (Bracco Italiano)

 

 

Standard č. 202 / 07. 08. 98 / I

 

Celkový vzhled:

je to pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patrnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy.

 

Důležité proporce:

délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.

 

Výška:            kohoutková výška je stanovena hranicemi 55-67 cm.

 

Váha:  mezi 25 – 40 kg v závislosti na kohoutkové výšce.

 

Zevnějšek:

Kůže: pevná, ale elastická, je jemnější na hlavě, krku, v podpaždí a na spodních partiích trupu. Viditelné sliznice musí být zbarveny v tom odstínu, který odpovídá zbarvení srsti, ale nikdy nesmí na nich být černé skvrny. Vnitřní sliznice tlamy jsou růžové u oranžových, nebo bílohnědých, často jsou skvrnité hnědě nebo světle játrově.

Srst: krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách.

Zbarvení:

·        bílé

·        bílé s plotnami různé velikosti odstínu oranžového nebo jantarového různé sytosti

·        bílé s hnědými plotnami různé velikosti 

·        bílé stříkané světle oranžově

·        bílé stříkané hnědou. U této posledně jmenované kombinace se zvláště oceňuje kovový odstín a preferuje se teplý odstín hnědé (kapucínského hábitu). Je upřednostňována pravidelná maska, ale toleruje se i její chybění.

 

Hlava: je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny.

 

Mozková část:

            Mozkovna: při pohledu z profilu má mozkovna tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol  je patrný.

Obličejová část:

            Nos: je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti.

 Nosní partie: nosní hřbet je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý, jako poloviny délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný.

Pysky: Vepředu horní pysk který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by  byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V“; Koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný).

Čelisti/zuby: zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus.

Líce: suché.

Oči: jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti.

Uši: Jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat. Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně sevřené, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.

 

Krk:    je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.

 

Tělo:  

            Horní linie: profil horní linie je zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí.

            Kohoutek: je dobře patrný.

            Hřbet: bederní část široká, svalnatá, krátká a mírně klenutá.

            Záď: záď je poměrně dlouhá (zhruba1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°.

            Hrudník: široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části.

            Spodní linie: spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, se mírně pozvedá v části břišní.

 

Ocas: silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15 – 25 cm.

 

Přední končetiny:

            Lopatka: mohutná, dobře osvalená, dlouhá a šikmá, umožňující snadný pohyb.

            Rameno: šikmé, dobře přiléhající k hrudníku.

            Loket: loket se musí nacházet na vertikále spuštěné z kohoutku (špičky lopatkových kostí) na zem.

            Předloktí: mohutné, správně zaúhledné, se silnou kostrou.

            Nadprstí: správných proporcí, suché, správné délky, a mírně šikmé.

            Přední tlapky: uzavřené, oválné, s prsty správně klenutými a sevřenými, opatřenými silnými drápy, správně postavenými na zem. Jsou zbarveny buď bíle, okrově nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti; polštářky jsou pružné a odolné.

 

Zadní končetiny:

            Stehna: jsou dlouhá a nedotýkají se navzájem; jsou svalnatá a jejich zadní strana je téměř rovná.

            Nohy: silné.

            Hlezna: široká.

            Nadprstí: relativně krátké a suché.

            Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako ty přední a jsou opatřeny paspárky, jejichž absence není považována za chybu. Dvojitý paspárek je tolerován.

 

Pohyb:

            dlouhý klus, rychlý, s razantní akcí zadních končetin, hlava je nesena vysoko s nosem vysoko neseným, stejně při vycházkách jako při lovu, nos je výše než hřbetní linie.

 

Chyby:

            Všechny odchylky od toho, co bylo výše řečeno, musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

 

Vylučující chyby:

·        sbíhavost kraniofaciálních os (osy nosního hřbetu a mozkovny)

·        dvojitý nos

·        výrazný podkus, předkus

·        různě zbarvené oči

·        zbarvení černé, černobílé, tříbarevné, plavé, oříškové, jednobarevné, se znaky pálení.

·        chybění pigmentace (albinismus)

·        sliznice, kůže a srst se znaky černé barvy

·        výška, vybočující o více jak 2 cm z limitu, udávaného standardem (plus i minus)

 

NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

správná hlava:                                                                                                                                                                                                  

    oválné oko

    rozbíhavé lebeční a obličejové osy 

    lalok dobře rozdělený 

             

 

 

 

správné linie těla:                                                                                                         

        zlom na 11obratli      

        hřbet se na zadku skloňuje v 30°                     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRACOVNÍ STANDARD BRACCO ITALIANO

Způsob běhu je dlouhý, rychlý klus, připouští se i několik fází cvalu, ale to musí být opravňováno objektivními skutečnostmi. Ale předepsaný (povinný) způsob běhu - pokud se jedná o čichovou otázku - tak je to klus. Je to způsob běhu živý, čilý a vydatný, který se odehrává téměř pořád po úhlopříčkách - ty jsou přímočaré, rovné, dlouhé asi 100 metrů, nebo i více, jsou dobře prostorné - a jsou přiměřené vzhledem k terénu, který se prohledává.

Je evidentní, že jejich starostí při čichovém úkolu je na nejvyšším stupni řešení různých problémů, které u velkých "tryskáčů" je dáno téměř instinktem - toto u nich žádá bleskově zapnout složitý duševní proces. Pečlivé hledání je rozveseleno příčným (šikmým) pohybem, který má formu téměř jako pokračování ocasu. Držení těla je dobře vzpřímené s krkem, mírně nataženým, aby hlava psa byla nahoře.

Když vstoupí do prostoru, kde se lehce začíná šířit pach - postupně zpomalí běh a stoupne si - s velkou opatrností - směrem k předpokládanému původu pachu a s velkou opatrností (rozvahou) má hlavu vysoko tak, jak bylo výše popsáno, bez jiných projevů, uši vztyčené na maximum a ocas nehnutě nesený, mírně pokleslý. Všimne-li si, že se jedná o planý poplach, beze všeho pokračuje, znovu nasadí držení těla a obvyklý běh. Jestliže si přesto všimnou, že je šířící se pach dovedl až ke zvěři, většinou zpomalí a opět zpomalí až tak, že poslední kroky jsou velmi pomalé, a prozkoumá tak, že než položí tlapu na zem, tak to trvá delší dobu, je to z důvodu obavy, aby neudělal hluk. Když se zastaví a strne (ztuhne) ocas se jim mírně vztyčí. Tento ocas je při vystavování a při hledání nesen vodorovně, nebo lehce nahoru nebo lehce dolů. Držení těla - jako celek - je ušlechtilé, velkolepé, obezřetné, pozorné, ale klidné, dobře vztyčené a lehce natažené dopředu, krk trochu ztuhlý a hlava vztyčená, s nosní partií natočenou směrem dolů (asi 30 pod horizontem).

Jestliže během hledání je prostor překřížen nějakým pachem, který ho přesvědčí o přítomnosti zvěře, okamžitě zpomalí a jeho držení těla je stejné jako při vystavování - pouze s krkem trochu více natočeným a s ocasem trochu níže svěšeným. Postupně zpomalí - jak je výše popsáno - stále sledujíce směr, který vede ke zvěři. Občas této akci předchází krátké zastavení, ale to není žádoucí.Když potom ucítí nečekaný závan pachu ze závětří, prudce se zastaví a zůstanou vícekrát strnulí, nebo s končetinami mírně ohebnými (pružnými) a s hlavou natočenou směrem ke zvěři. Výjimečně se přikrčí do zkroucené pozice. Když se zvěř pokouší zachránit se úprkem, Bracco italiano ho vede na vítr, směrem k (..........)pachu. Dají se do pohybu velmi, velmi postupně. Pokračují ta s nejvyšší opatrností, udržujíce se stále v napětí, jako při vystavování. Takto opakují - celkem vzato - děj ......., který je velmi obezřetný, ale rozhodný, bez váhání.

Je evidentní, že ovládá prostor směrem k šířícímu se pachu a udržují si, jak je to nejvíce možné, stále stejný odstup (rozestup) od zvěře. Toto ovlivňuje jejich postoupení a také postoupení zvěře. a když je tato zvěř podpořena speciálními podmínkami terénu a uprchne bezhlavě rychle, umí ukázat, že nakonec ta opatrnost, která ho charakterizuje, jim nezabraňuje být houževnatými a ostrými pronásledovateli. V tomto případě, uslyšíte eventuálně nepředvídaně ze závětří uprchlou zvěř, mohou přijít a setkat se s ní a případně mohou náhle a nedočkavě vystavit. ...... přemýšlivá a hodí se, kromě jiného, že se práce dá upravit na více různých případů (možností, příležitostí), děj se může zkrátit podle nejlepších podmínek pro zvěř. Výše popsaná činnost se dá zkrátit (zúžit) - záleží na okamžitém prostředí, situaci a momentální potřebě. Obzvláště všestrannými je činí jejich vůle - vůle pracovat s jakýmkoli typem zvěře a v jakémkoli terénu.