IZAAK Z BUKOWEGO MLYNA

náhled do fotogalerie Lojzy zde

      * 20.5.2003 - 5.10.2013                              

DKK 1/1, DLK 1/1

chovný pes od 19.9.2005

(stallion dog from 19.9.2005)

        Show titles:                                                Working tests:

        Český junior šampion  (JCH CZ)           ZV I. cena, nos 4                 PZ I.cena             2x LZ. I.cena    

        Český šampion krásy   (CH CZ)             SVP II.cena, SVP I. cena (2008)       Memoriál Josefa Luxe I.cena    

        Český grandšampion                               Sv. Hubert 52 bodů I. pořadí (2009)

        Slovenský šampion krásy (CH SK)                                                             

        Rakouský šampion krásy (CH A)

        Polský šampion (CH PL)

        Interchampion  (Inter. CHamp.)

        Czech junior champion, Czech champion, Slovakian champion, Austrian champion, Polish champion, Interchampion

Shrnutí výstavních titulů: 3x CAJC (CZ), 23x CAC, 3x CACA, 3x CWC, 23x BOB, 14x CACIB, 1x res. CACIB, 3x Národní vítěz, 4x Klubový vítěz (3x CZ/1x PL), 4x Vítěz speciální výstavy, 2x BIG 1. místo, II. místo Nejlepší pracovní pes (PL)

Lojza, jakožto italský ohař, by měl být lovecký pes. A aby neztratil své původní uplatnění, je mým posláním mu toto umožnit. Proto se spolu věnujeme i loveckému výcviku. Ten nás natolik zaujal, že jsme mu dali přednost i před pravidelnou účastí na výstavách psů.

Proč italský ohař?

Ačkoli se s touto otázkou setkávám často, odpověď na ni není dotazujícím se vždy jasná a pochopitelná. Kdysi dávno jsem toto plemeno mohla spatřit pouze na obrázku v encyklopediích. Popis plemene byl obvykle strohý a příliš stručný. O existenci plemene jsem tedy věděla, ale nepatřil mezi mé favority. Uvědomovala jsem si slovo "ohař" a bylo mi jasné, jak je takový pes náročný na držení. Až jednou.... Při jedné z pravidelných návštěv "Intercanisu" jsem zahlédla pouze a doslova bílooranžový zadek. Cosi mě nutilo zjistit jakou může mít takové zvíře hlavu. Po letmém pohlazení jemné srsti jsem se donutila ke komunikaci s majiteli a ti potvrdili mou správnou myšlenku, že přede mnou právě stojí italský ohař. A v tom se to přihodilo! Stála jsem jako v jiném světě a nemohla odtrhnout oči od "itala". Pořízení Lojzíka byla otázka srdeční záležitosti. Je to pes, který si na první pohled vaše sympatie buď získá nebo právě naopak si okamžitě řeknete "Jen přes mou mrtvolu!!!" Mě se bohudík přihodila první možnost a celý kolotoč se rozjel. Informace o plemeni z veškerých dostupných zdrojů mě neustále utvrzovaly, že italský ohař je to to pravé pro mě. Nevýhodou se ukázala málopočetnost plemene, ale po téměř 2 letech čekání za mnou přišlo štěňátko se jménem IZAAK z BUKOWEGO MLYNA.

                                   

Jaký je italský ohař?

V tomto oddíle budeme muset rozlišit dva různé pohledy na plemeno. Některé vlastnosti, které uvedu, jsou všeobecné a obvykle charakterizují italského ohaře v atlasech psů a dále bych chtěla popsat vlastnosti, které považuji typické pouze pro Lojzíka. Ačkoli bych vám pravdivě ráda sdělila, jaký je italský ohař pes, musíme vycházet ze skutečnosti, že mé informace o plemeni vychází z držení pouze jednoho jedince.

Lojza vyhledává přítomnost lidí, kteří v jeho osobním životě něco znamenají. Od mládí se pohybuje v městském prostředí, přesto mu je přehnaná pozornost cizích lidí nepříjemná. To považuji za přirozenou nedůvěřivost, kterou zmiňuje i odborná literatura. Nedůvěřivost se projevuje i v situacích, s kterými se ve svém životě setkává poprvé. S mírným a povzbuzujcím přístupem obavy snadno překoná a další podobné situace řeší s nadhledem Lojzovi vlastním.

Hračky si Lojzu příliš nezískají. Zábavu pro Lojzu znamená předstírané soupeření, šarvátky a těsný kontakt s členy domácnosti (přetahování, přetlačování, kontakty očí). Samozřejmě v mezích jistých pravidel. Jak se příliš rozdovádíme, hra je ukončena. 

Právě jemné poštípnutí, rozdovádění a výzva ke hře z mé strany je pro Lojzu významnější odměna za provedený výkon než pamlsek.

V domácnosti není Lojza nikterak hlučný, zbytečně neštěká a dá se říct, že ani příliš netrpí hlídacím pudem. Nevadí, proto máme jezevčíka Sama, ten naopak hlásí všechno. I to, co se ještě neděje. Oba psíci však umí štěkat na povel. To je fakt baví. Pryč jsou ty časy, kdy Lojza občas něco zničil. Oproti Samovi se devastační nešvary odnaučil velmi brzy. Čistotnosti se také nemusel nějak namáhavě navykat. S potřebou venčit se venku na trávu a ne v místnosti k nám již Lojza přišel.

Lojzik se velmi rychle učí, přesto jeho reakce na povel jsou pomalejší, jak se na pořádného halamu patří. Jeho hledání a využití volného prostoru je trošku větší (pracovní standard toto uvádí jako znak, jímž je italský ohař charakteristický) příliš neutíká a poctivě si mě hlídá. Je pravdou, že již od štěňátka jsem u Lojzy kladla důraz na přivolání. Lojza velmi rychle pochopil podstatu aportování, ale jeho počáteční váhavost a menší nadšení pro aport jsem díky našemu cvičiteli vhodným nácvikem a jednoduchým trikem odstranila. Dnes je to spolehlivý aportér. Lojza velmi rád využívá svůj dobrý čich, proto s nadšením vypracovává vlečky a celkově rád hledá zvěř. Na Lojzovi obdivuji, že jeho reakce na střelbu je minimální, s jistotou mohu říci, že téměř žádná. I když Lojza se s výstřelem z lovecké zbraně setkal nenásilně těsně před zkouškami vloh, potvrzuji názor cvičitele, že tato vlastnost je vrozená. 

Musím Lojzíka pochválit, s jeho přibývajícími roky (už 4. Božínku toto letí!!!) je na jeho povaze výrazně patrné vyzrání a vyrovnanost. V úvodu textíku zmiňuji nedůvěřivost italského ohaře. A jelikož s ní máme zkušenosti, potvrzuji, že ve 3 letech po nejistotě nacházíme jen nepatrné stopy. Malý příklad: zahájení výstavního života pro Lojzíka nezačal příliš šťastně. Od počátku se potýkal se strachem z ošahávání posuzovateli. Jeho předvedení ve výstavním kruhu nebylo tedy vždy ideální. Nevzdali jsme se a nezdary nás posilovaly. Nepřestali jsme se zúčastňovat výstav a věřili, že si Lojzik zvykne. A naše víra došla naplnění. Dnes si Lojzík výstavy naprosto užívá, neboť se zde setkává se spoustou psích kamarádek a je nadšen ze spousty pachů. Ale co je nejlepší, trpělivě snáší doteky rozhodčích. Že by to byla od něj odměna za to, že ho nechávám čmuchat? Kdo ví, podstatou ale zůstává, že je potřeba italskému ohaři neustoupit a nepropadat bezradnosti. S chutí jít stále dopředu, trpělivostí a vírou jde dokázat spoustu neuvěřitelných věcí.

Ale neděste se. Každý pes má svou osobnost a i v jednom plemeni jsou velké psí individuality. Italský ohař je prostě lovecký pes jako každý jiný se svými nároky na výchovu, výcvik, péči a držení přiměřené jeho velikosti. A když mu majitel poskytne hlavně jistou dávku pozornosti, i když si ji Lojzik zrovna vysloveně při venkovních aktivitách nevynucuje,  spokojenost bude zářit jak z hrdého pánečka tak ze šťastného psa. Stačí jen najít společnou řeč a vzájemné pochopení pro jakoukoli psí aktivitu, aby se pořád něco dělo.  

A mimochodem, Lojzíkovi patří velká zásluha na tom, že jsem jeho přítomností získala velkou spoustu skvělých a fantastických přátel a poznala úžasné lidičky. Lojzy, děkuji.

Dne 5.10.2013 nás Lojzík navždy ve svých 10,5 letech opustil.